Krátce před vypuknutím druhé světové války se odehrál ve vzdušném prostoru nad obcí Lipové jeden nerovný letecký souboj. Na stroj pilota Jána Kello a pozorovatele Jaromíra Šotolu, který 25. října 1938 prováděl průzkumný let, zaútočila dvojice maďarských stíhačů.
Ale vraťme se na začátek tohoto příběhu. Přestože tomu bylo už měsíc, co Československá republika přijala Mnichovský diktát, probíhaly na sporném území jižní části Slovenska a Podkarpatské Rusi stále ještě tvrdé boje s maďarskou armádou.
V osudný den dostal jednadvacetiletý pilot Ján Kello a dvacetiletý pozorovatel Jaromír Šotola rozkaz, provést průzkumný let na trase Zlaté Moravce-Žielezovce-Stará Ďala (dnešní Hurbanovo)-Velký Meder a Nové Zámky. Avšak v ten samý den pronikl nad naše území i Junkers Ju-52, doprovázený dvěma stíhačkami Fiat CR-32. Podle oficiální verze si onen třímotorový letoun měla najmout soukromá společnost na snímkování povodí Dunaje pro meliorační práce, ovšem ve skutečnosti nesl na palubě letáky s protičeskoslovenskými texty.
Právě ve chvíli kdy Šotola fotografoval obec Zemianská Olča, spatřili jejich letoun oba maďarští stíhači. Kello se s Letovem právě otáčel nad Velkým Mederem, když byl bez varování napaden maďarskými Fiaty. Československý stroj třemi dávkami s největší pravděpodobností sestřelil velitel útočící dvojice pilotů, Lászlo Pongrácz. První dávkou se mu podařilo prostřelit levou stranu nosných ploch, spádovou nádrž a patrně bohužel také nebohého Jaromíra Šotolu. Kello se poté snaží se všech sil nouzově přistát, přičemž je jeho letoun ještě dvakrát zasažen. Při nouzovém přistání blízko obce Hodžovo (dnešní obec Lipové) se celý Letov převrátí na záda a pilotovi se v poslední chvíli podaří z hořícího stroje uniknout.
K tomuto incidentu 27. října 1938 sám Ján Kello vypověděl:
Při fotografování Zemianské Olče v prostoru nad obcí Lak, ve výši asi 700 metrů, byl jsem překvapen střelbou a letoun byl zasažen do spádové nádrže. Ihned jsem provedl zatáčku doleva a snažil jsem se dostat k zemi při čemž jsem dostal druhou dávku ran, která mě roztloukla a poškodila levé křidélko a plochu. Těsně po druhé palbě začal letoun hořet a hleděl jsem přistát. Mezitím dostal jsem ještě třetí dávku ran a to ve výšce asi 150 metrů. Letoun se nenechal již křidélky ovládat a byl jsem nucen přistát. Přistání bylo provedeno částečným dopadem na zem, takže se při tom letoun převrátil na záda a zůstal obrácen v poloze asi 35 stupňů k zemi. Měl jsem jen tolik času, že jsem při tom z letounu jakžtakž vylezl. Když jsem se vzdálil asi 3 kroky od letounu, byl již tento v úplném plameni.
Po tomto konfliktu byly ostatky Jaroslava Šotoly převezeny do rodných Řestok u Chrudimi, kde mu byl vystrojen pohřeb se všemi vojenskými poctami. V této obci mu byl 9. května 1946 odhalen pomník a tehdejší prezident Edvard Beneš mu udělil in memoriam válečný kříž.
Výsledkem tohoto incidentu bylo vydání rozkazu velitelem československého letectva divizním generálem Ing. Jaroslavem Fajfrem, podle kterého bylo k 27. 10. 1938 povoleno československému letectvu střílet na jakýkoliv letoun s maďarským označením, který naruší československý vzdušný prostor. U civilních letadel se to vztahovalo na stroje, ze kterých by bylo stříleno nebo z kterých budou shazovány letáky či případně pumy. Než se však tento povel dostal k leteckým jednotkám, zrušil jej tehdejší předseda vlády Jan Syrový.
S tímto zrušením ovšem nesouhlasil nově jmenovaný velitel 3. armády armádní generál Lev Prchala, který měl na starosti Slovensko a Podkarpatskou Rus. Onoho 27. října dokonce žádal o odvolání tohoto nařízení, jelikož to dle jeho slov:
…v praxi ubíjí ducha československého letectva na Slovensku a pozdvihuje morálku a výbojnost Maďarů.
Přeživší pilot Ján Kello sloužil průběhu druhé světové války v hodnosti rotníka slovenského letectva jako zkušební pilot pro firmu Mráz. Bohužel osud 25. května 1943 dostihnul i jeho. Tragicky ten den zahynul v troskách sportovního motorového letadla Zobor-1 v blízkosti obce Výčapy-Opatovice, během testovacího přeletu z Nitry směrem do Trenčianských Biskupic.
Zajímavou perličkou na konci tohoto tragického příběhu je skutečnost, že se Jaroslav Šotola stal prvním československým letcem (možná i světovým), který padl ve druhé světové válce.
Letov Š-328
| Určení letounu | bombard. a pozorovací |
| Motor | Walter Pegas II-M2 |
| Výkon motoru | 427 kW |
| Max. rychlost | 328 km/h |
| Vzletová hmotnost | 2 750 kg |
| Dostup | 7 200 m |
| Dolet | 1 200 km |
Výzbroj:
- 2 × kulomet vz. 30 ve spodním křídle
- 1 x dvojkulomet Škoda Šu-31 na lafetě
- 5 x 100 kg bomba
Fiat CR.32
| Určení letounu | stíhací |
| Motor | Fiat A30 RA-bis |
| Výkon motoru | 445 kW |
| Max. rychlost | 375 km/h |
| Vzletová hmotnost | 1 900 kg |
| Dostup | 9 000 m |
| Dolet | 750 km |
Výzbroj:
- 2 x kulomet Breda-SAFAT
- 2 x 50 kg puma
zdroj:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=215508#p215508
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sestřelení_letounu_Š-328.237