Štefan Banič byl slovenský konstruktér a vynálezce, který se zapsal do dějin letectví vynálezem svého důmyslného padákového systému. Víme dnes o něm jen díky tomu, že byl jeho vynález uznán a zapsán na americkou patentovou listinu 25. srpna 1914. Koncem třicátých let se také stal spoluobjevitelem jeskyně Driny ve Smolenickém krasu. Svůj pomník má nejen v rodné Smolenici, ale také před hlavním terminálem letiště M. R. Štefánika.
Narodil se do rolnické rodiny 23. listopadu 1870 v Neštichu (dnešní Smolenická Nová Ves). Po vychození základní školy pracoval jako zemědělský dělník na Páflfyho majetcích, později se vyučil na zedníka a pracoval na stavbě Smolenického zámku. Bída ho ovšem vyhnala roku 1907 do ameriky. Tam si našel příležitostné práce na farmách i v dolech a nakonec se usadil ve městě Greenville v Pennsylvánii, kde pracoval ve strojírenském závodě. V té době Spojené státy i celý svět vzrušovaly lety prvních letadel, zejména bratří Wrightů. Banič patřil mezi jejich velké obdivovatele, avšak v roce 1912 byl svědkem leteckého neštěstí a proto se začal zabývat myšlenkou vynalézt zařízení, které by zachránilo letce při nehodě. Hned následující rok se mu podařilo sestrojit použitelný padák, tvarem připomínající velký deštník s otvorem uprostřed vrchlíku, který se otevíral soustavou několika pružin.
Nicméně nebyl sám kdo se touto problematikou zabýval. S touto myšlenkou si pohrával již slavný vynálezce Leonardo da Vinci, ovšem první seskok se datuje až do roku 1783 kdy z věže pařížské observatoře seskočil francouzský fyzik Louis Sebastien Lenormand. Dalším člověkem, který posunul vývoj padáku o kousek dál byl Andre-Jacques Garnerin, když 22. října 1797 uskutečnil seskok z balónu ve výšce 700 m. Vývoj pokračoval následně až v 19. století a v roce 1890 se poprvé podařilo uskutečnit seskok s padákem sbaleným do ruksaku. V roce 1911 získal italský vynálezce Pino patent na padák nové konstrukce. Ten už pracoval s myšlenkou otevření malého padáčku, který z parašutistova „batohu“ vytáhne a otevře nosný padák. Ve stejném roce si dal údajně patentovat brašnový padák i ruský vynálezce Gleb Jevgenievič Koteľkinov. Jeho padáky prý byly známé pod zkratkou KR-1 a prvních sedmdesát kusů vyrobili roku 1914 pro osádky těžkých bombardovacích letounů Ilja Muromec.
Baničův padákový systém
V tomto roce se dostává na scénu také vynález Štefana Baniče, kterému byl 25. srpna ve Spojených státech uznán patent č. 1108484. První věta na osvědčení zní doslova takto:
„Ať je známo, že já Stephan Banič, původem z Rakousko-uherského císařství, usazený v Greenville, okres Mercer, stát Pennsylvanie, vynalezl jsem jisté nové účelné zlepšení padáků, o čem podávám v následujícím podrobné vysvětlení.“
Po ní následuje podrobný popis konstrukce nového padáku, funkce jednotlivých částí a přesné technické nákresy. Titulní strana patentové listiny říká, že bylo vyhověno zákonným požadavkům, Štěpánovi Baničovi a jeho dědicům přiznává oprávnění k patentování vynálezu na dobu sedmnácti let a dovětek, že zvláštní právo vyrábět, používat a prodávat uvedený vynález přísluší pouze USA.
Jednalo na tehdejší dobu o velmi důmyslný a spolehlivý systém. Měl vyřešen problém tzv. plavání ve vzduchu, které případnému uživateli umožňovalo doplachtit vzduchem na místo vhodné k přistání. Neměl žádné šňůry, ale upevňoval se složený pomocí popruhů přímo na tělo v oblasti hrudníku. Před zástupci Patentového úřadu letectva USA poprvé seskočil 3. června ze střechy 15. patrové budovy ve Washingtonu. Poté následovaly další demonstrace užitečného zlepšení padáku včetně seskoku z letadla. Svůj patentovaný vynález nabídl také tehdejším zástupcům letectva, americká armáda ho odkoupila a jmenovala jej čestným členem. Bohužel se však o tomto řešení do dnešních dnů zachovaly jen skromné a neúplné materiály.
Ve dvacátých letech se vrátil do rodného Neštichu na Slovensku, kde pak až do konce svého života žil jako zednický mistr v ústraní a věnoval se ovocnářství. Koncem třicátých let se objevuje jeho jméno znovu, tentokrát ve spojitosti s nalezením jeskyně Driny ve Smolenickém krasu. Neobjevil ji však sám, ale společně se svým bratrem Janem a dvojicí bratrů Vajsáblovcových a Vallovcových. Následně pak pomáhal svým kolegům zpřístupnit prvních 174 metrů tohoto přírodního krasového útvaru. Zemřel ve věku sedmdesáti let 2. ledna 1941.
Pocta vynálezci
Při příležitosti 100. narození Štefana Baniče byl před bratislavským letištěm M. R. Štefánika odhalen důstojný pomník od akademických sochařů Vladimíra Môťovského a Ing. arch. Otto Wiesnera. Dílo představuje otevřený padák vytvořený z válcovaných hliníkových tabulí na jehož středu je umístěna busta s textem odlitá z hydronália. Vzhledem k rekonstrukci terminálu a nutnosti památník restaurovat, byl ze svého původního místa v roce 2009 odstraněn. Po opravě provedené Generálním investorem Bratislava byl v květnu 2019 opět slavnostně odhalen na téměř stejném místě.
Na vynálezce však nezapomněli ani v rodné obci, kde mu byl před budovou KSD Smolenická Nová Ves 9. června 2006 odhalen pomník. Dílo od architekta Petera Sedláčka a sochaře Petera Valacha tvoří kvádr hutného broušeného betonu na němž je opět osazena busta s nápisem tentokrát (pravděpodobně) z bronzu, ve spodní části doplněna malou siluetou Baničova padákového systému ze stejného materiálu.
zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Padák
https://sk.wikipedia.org/wiki/Štefan_Banič
https://cs.wikipedia.org/wiki/André-Jacques_Garnerin
https://smolenice.com/navstevnik/osobnosti/stefan-banic/
https://www.bts.aero/o-letisku/press/tlacove-spravy/odhalenie-pomnika-stefana-banica-a-zakladneho-kamena-terminalu/