Historie vzniku letecké insignie II. – Letadla na plátně.cz

Jak už jsem zmínil v minulé části, v tomto díle se budu věnovat vzniku německé insignie. Tehdejší Luftstreitkräfte sice oficiálně vzniklo už v roce 1910 a letadla zpočátku sloužila jen k průzkumným účelům a nebylo tedy potřeba stroje nijak výrazně označovat, tuto skutečnost však vypuknutí první světové války zcela změnilo. Pro tehdejší pozemní i vzdušné jednotky bylo zapotřebí jasně odlišit vlastní letouny od těch, které patřily protivníkovi.

Železný kříž

Zpočátku bylo navrženo několik variant šachovnice v různých barevných provedeních včetně černé, červené a bílé nebo podobně zbarveného kruhu s černými pruhy. Nakonec, nikoliv však náhodně, zvítězil symbol železného kříže (Eisernes Kreuz) na bílém poli. Tento znak se totiž používal na různých vlajkách či praporech již od dob Templářů, odrážel tím také dědictví Německa coby Svaté říše římské a pro tehdejší konzervativní velení tak byla volba zcela jasná. Tímto krokem se vojenské letectvo této země také stalo až do ukončení první světové války jediným uživatelem tzv. hranatého rondelu.

Mobilizace císařské německé armády vedla v září 1914 (tedy zhruba o čtvrt roku dříve než u britské RFC) k rozkazu označit křídla letounů z vrchní i spodní strany a po obou stranách směrovky celočernými tlapatými kříži (Tatzenkreuz) na bílém čtvercovém poli. Značení na trupu se provádělo z obou stran také, ale nebylo výslovně vyžadováno rozkazem a jednalo se tak svým způsobem o volitelné označení. Přesné rozměry a tvar insignie nebyly zpočátku přesně stanoveny, jeho vyhotovení tak ve velké míře záviselo na malíři znaku, což vedlo k různým variantám nebo i zcela vynechání bílého podkladu.

V červenci 1916 se konečně zavedly přesné rozměry symbolu se záměrem sjednotit jeho původní tvar a vzhled. Tento záměr se ovšem povedl jen částečně, protože v říjnu téhož roku se místo bílého pozadí začalo používat jen 5 cm široké lemování kolem celého kříže. V březnu 1918 byl objednán nový rondel v podobě rovnoramenného řeckého černého kříže (Balkenkreuz), ale vzhledem k tomu, že se proporce stanovily až v dubnu, mělo mnoho přemalovaných znaků nestandardní velikost. V květnu byl poté nahrazen užší verzí u které byly bíle lemovány pouze ramena samotného kříže. O měsíc později se toto lemování přestalo používat pokud měl stroj např. celobílý nátěr, bílou směrovku nebo se jednalo o noční bombardéry.

Druhá světová válka a poválečný návrat ke kořenům

Po rozpuštění Luftstreitkräfte v květnu 1920 používání znaku vymizelo a objevilo se opět až s vzestupem nacistické strany, která v roce 1937 zavedla zcela nová pravidla pro letecký rondel. Zpočátku se na směrovkách objevovala jen červeno-bílo-černá vlajka německého císařství, brzy ji však vystřídala vlajka nacistické strany. Po oficiálním znovuobnovení Luftwaffe začaly vojenské letouny opět používat na obou stranách trupu železný kříž z roku 1918 (tzv. Balkenkreuz) a do července 1939 k nim na směrovku přibyly (ve dvou standardizovaných rozměrech) i již zmiňované nacistické vlajky.

Ty byly po zavedení kamufláže nahrazeny černobílým hákovým křížem po obou stranách trupu, křídel a směrovky. V průběhu druhé světové války se jejich podoba čím dál více zjednodušovala a okraje zůstávaly pouze v kontrastní barvě. Podobně jako u britského rondelu, používali i někteří spojenci Německa různé varianty železného kříže. Chorvatsko mělo například kříž stylizovaný jako list, Maďarsko mělo rovný kříž s obrácenými barvami, Rumunsko žlutý kříž s trikolorním rondelem uprostřed a Slovensko bílo-modrý kříž s červenou tečkou uprostřed. Během první světové války bylo německým spojencem také Rakousko-Uhersko, které do roku 1916 doplňovalo značení svých letadel o svislou červeno-bílo-červenou trikoloru po obou stranách směrovky.

Počátkem padesátých let minulého století se západní Německo vrátilo k používání tlapatého železného kříže z roku 1916 s bílou linkou na jeho ramenech, kdežto východní Německo používalo routu s logem kladiva a kružítka v pšeničném “vavřínu” na svislém černo-červeno-žlutém podkladě. Po opětovném sjednocení obou států v roce 1990 pak došlo k nahrazení starých východoněmeckých znaků jednotným stylem šedého železného kříže s rameny lemovanými bílou a modrou linkou, který užívá letectvo, námořnictvo i armáda dodnes. Díky postupnému vývoji znaku dané země a potřeby prezentace národní identity již dnes Luftwaffe není jedinou vzdušnou silou, která má na svých strojích tzv. hranatý rondel. Tento typ má dnes také například Polsko, které má ve znaku červeno-bílou šachovnici. Indonésie pro změnu používá červený pentagram s černou hvězdou uprostřed a Litva zase dva latinské kříže spojené do sebe. Tím končí druhá část o historii rondelu, v té poslední se podíváme na vývoj znaku čtvrtého nejznámějšího uživatele, kterým je americké letectvo. Dozvíte se v něm jak z původně červené hvězdy vznikl dnes velmi známý modrý rondel s bílou hvězdou a podélnými pruhy.