Consolidated PBY Catalina byl asi nejznámější a nejpoužívanější létající člun a od verze PBY-5A, obojživelný letoun v průběhu celé druhé světové války. Kromě amerických ozbrojených sil jej během války využívalo také RAF, RCAF, RAAF nebo francouzská Aéronavale. Osvědčil se především při pátracích a záchranných misích, sestřelených pilotů a trosečníků. Úspěšný byl však také v boji proti ponorkám, ochraně konvojů lodí nebo průzkumných operacích. Díky své spolehlivosti, velké nosnosti a dlouhému doletu byly poslední kusy vyřazeny z aktivní vojenské služby v armádách různých států teprve až v osmdesátých letech minulého století. Pro tyto přednosti je dodnes v mnoha zemích světa využíván jako vodní bombardér.
Počátkem 30. let vyhlásilo americké námořnictvo soutěž na hlídkový hydroplán. Už v roce 1931 přijalo námořnictvo první návrhy strojů tohoto typu Consolidated P2Y a Martin P3M. Oba návrhy letadel byly bohužel silně poddimenzované s nedostatečným dosahem a omezeným nákladem, proto jej US NAVY vrátilo společnostem k přepracování. O dva roky později představily obě společnosti své nové prototypy, a přestože byl návrh společnosti Douglas minimálně stejně dobrý, zvolilo námořnictvo nakonec verzi společnosti Consolidated. Rozhodujícím faktorem, který nakonec určil vítěze v této výběrové soutěži, se stala předpokládaná pořizovací cena za letadlo.
Prototyp označovaný jako XP3Y-1 (nebo též model 28) byl hornoplošník s vnějšími kovovými vzpěrami, který poháněly dva hvězdicovité motory Pratt & Whitney R-1830-54. Zatahovací stabilizační plováky na stroj upravovala britská společnost Saundres-Roe, která později prováděla servis strojů 
dodaných Royal Air Force. Od původní konstrukce zdvojených ocasních ploch vyztužených vzpěrami, bylo kvůli problému s ponořováním při vzletu na vodě upuštěno. Díky tomuto čistšímu aerodynamickému vzhledu dosahoval model 28 při testech i mnohem lepších výsledků než původní návrh. Vyzbrojen byl čtyřmi kulomety Browning AN/M2 ráže 7,6 mm a nést mohl až 910 kg bomb. Poprvé vzlétl 28. března 1935 a hned poté byl předán americkému námořnictvu k servisní studii. V říjnu téhož roku byl prototyp vrácen s žádostí o instalaci silnějších motorů Pratt & Whitney R-1830-64 a provedení dalších drobnějších změn. Takto upravený model označovaný nově jako XPBY-1 znovu vzlétnul k testovacímu letu už 19. května 1936, během kterého překonal vzdálenost 5 541 km. V průběhu dalších tří let byl design postupně dále rozvíjen a představovány následně nové, ovšem současně také už sériově vyráběné modely.
Obojživelná verze tohoto letounu označovaná jako XPBY-5A se do vzduchu poprvé vznesla v listopadu 1939. Tato upravená verze PBY-4 měla hydraulicky ovládaný zatahovací tříkolový podvozek založený na návrhu leteckého inženýra Leroye Grummana a samotěsnící palivové nádrže. Dále byl do zadního střeliště namontován kulomet Browning ráže 7,62 mm, prosklené „kapkovité“ střeliště byla vybavena kulomety ráže 12,7 mm a celé letadlo mělo celkově lepší pancéřování.
PBN-1 Nomad
V únoru 1943 přišla Firma Naval Aicraft Factory s významnými inovacemi v designu verze PBY-5, z nichž mnohé by podstatně zbrzdily nebo úplně přerušily dodávky ke koncovým uživatelům, kdyby je společnost Consolidated začlenila do svého výrobního programu. Oproti základnímu typu měl tento letoun označovaný jako PBN-1 Nomad ostřejší linie trupu, které byly v některých místech prodloužené a vytvořily tak celkově nový tvar. Dále měl větší palivové nádrže, jejichž instalací se zvýšil letový dosah stroje o 50% a silnější křídla, která zvedla hrubou vzletovou hmotnost o 908 kg. Namontována byla také pomocná pohonná jednotka společně se zlepšeným elektrickým systémem a zbraně s modernizovanou nabíjecí soustavou.
Výcvikové jednotky z námořní letecké základny na ostrově Whidbey (stát Washington) a námořního letiště v Newportu (stát Rhode Island) využívalo 18 těchto strojů, zbývajících 138 vyrobených strojů sloužilo u sovětského námořnictva. Některá vylepšení provedená na tomto typu byla později také použita v designu varianty PBY-6A vyráběné firmou Consolidated.
GST
O výrobu verze PBY-5 projevil zájem i Sovětský svaz, kam byly odeslány tři vzorové letadla společně s týmem inženýrů společnosti Consolidated, kteří pomáhali při zakládání tamějších výrobních zařízení. Na tyto licenční letadla označované zkratkou GST (Gydro Samoliot Transportnyi) byly zpočátku instalovány sady dvou hvězdicovitých motorů Shvetsov M-25, později nahrazených radiálními verzemi Shvetsov M-62 o síle 671-746 kW.
Kódová označení
Označení písmen PBY v názvu tohoto stroje vzniklo během druhé světové války, kdy ozbrojené síly USA používaly pro vojenská letadla kódová označení. První dvě písmena označují primární využití letounu (Patrol Bomber) a třetí písmeno Y výrobce Consolidated Aircraft. Tyto hydroplány však vyráběly i firmy Canadian Vickers (PBV), Boeing Canada (např. PB2B nebo Boeing PBB) a Naval Aircraft Factory (PBN). Název Catalina vznikl u Royal Air Force podle britské tradice, pojmenovávat hydroplány a obojživelná letadla po přístavních městech. Stejné tradice se drželo i Royal Canadian Air Force, když zvolilo méně známý název Canso. Toto pojmenování převzalo v roce 1942 také US NAVY kdežto USAAF používala během války pouze kódové označení OA-10. Během války v Pacifiku byly tyto letouny natřeny celé na černo a využívány pro noční lety v bojích proti Japoncům. Mnoho pilotů amerického námořnictva je proto začalo přezdívat Black Cats. Tyto letadla se během tohoto konfliktu používala i při záchranných misích, kde byla brzy známější pod přídomkem Dumbo.
Poválečné konverze
Po válce se postupně objevovaly různé přestavby těchto obojživelných letadel. První známější přestavbou byly na začátku padesátých let tzv. létající jachty, které přestavěl slavný závodní pilot a hollywoodský konzultant Paul Mantz z několika nadbytečných vojenských strojů v kalifornském Orange County.
Consolidated 28-5ACF Bird Innovator
Podobně zajímavou přestavbu provedl koncem šedesátých let také letec, vynálezce a inženýr biomedicíny Dr. Forrest Bird ve své firmě Bird Corporation. Jednalo se o model PBY-5A Canso, který měl zesílené křídlo doplněné o dvojici motorů Lycoming GSO-480-B2D6. Společnost Southern California Air Service se postarala o přesun ovládacích prvků palubního inženýra do kokpitu aby se dalo létat s upraveným strojem bez něj. Elektricky řízené vrtule na dodatečných motorech byly plně reverzibilní a zřetelně zlepšovaly ovládání hydroplánu na vodě. Oproti tomu vrtule na hlavních motorech byly i nadále ovládány standardním mechanickým způsobem. Větší směrovka a výkonnější hlavní motory Pratt & Whitney R-1830-94 Twin Wasp byly nainstalovány již dříve. Instalace dalších motorů předčila očekávání, letadlo bylo nyní schopno cestovní rychlosti 244 km/h. Po vysazení jednoho hlavního motoru byl stroj schopen dál letět konstantní rychlostí 200 km/h, která se v podstatě rovnala maximální rychlosti originálu. Stroj se sice mnohem lépe ovládal na vodě a dosahoval i vyšší cestovní rychlosti, ale také se svými 29 000 lb o dost překračoval maximální hmotnost (27 000 lb) považovanou americkou armádou za bezpečnou.
Přestavěn byl tak jen jeden letoun, který koncem sedmdesátých let koupila společnost Pyramid Corporation Innovator. Nový majitel ji poté upravil na fotografickou verzi pro posádku, jenž měla za úkol počítat velryby podél západního pobřeží Ameriky. V nosu byla instalována plastová bublina s kamerou, stejně tomu pak také bylo v pravém „kapkovitém“ výklenku a zadních schodišťových dveřích. Po ukončení průzkumu velryb byl stroj uskladněn v Titusville na Floridě. Místní úředník se však mylně domníval, že letadlo muselo být použito k nezákonným účelům a zabavil jej. Po mnoha letech soudních řízení byl tento unikát osvobozen, ale čas a floridské slunce si vybraly svou daň. Na začátku 90. let je odkoupili známí prodejci letadel v Novém Mexiku a strávili většinu let opravováním letounu do letuschopného stavu. Během inspekce v roce 1997 se podařilo novým majitelům objevit nesprávně opravený hlavní kýl, poškozený během přistávání v 60. letech. Rozsah poškození, předchozí pokus o opravu a koroze ukázaly potřebu velké inspekce letadla dle norem IRAN (Inspect and Repair As Necessary).
Poslední velmi známou přestavbou provedenou zhruba ve stejné době jako výše zmíněný Birdův Innovator byl letoun přestavěný společností Steward-Davis International Inc. Původní verze PBY-5A přeznačená jako Steward-Davis Super Catalina (později známá jako Super Cat) získala modernizované motory Wright Cyclone R-2600, větší směrovku čtvercového tvaru a mnoho dalších vylepšení.
Fotogalerie:
Verze:
- XP3Y-1
- XPBY-1
- PBY-1
- PBY-2
- PBY-3
- PBY-4
- PBY-5
- PBY-5A
- PBY-6A
Odvozené typy:
- PBN-1 Nomad
- GST
Konverze:
- Bird Innovator
- Steward-Davis Super Catalina
- Avalon Turbo Canso
Consolidated PBY-5A Catalina
| Výrobce | Consolidated Aircraft Corporation |
| Posádka |
|
| Typ letounu | Hornoplošník |
| Motor | 2 x Pratt & Whitney R-1830-92 |
| Výkon motoru | 2 x 895 kW |
| Rychlost |
|
| Délka | 19,46 m |
| Rozpětí | 31,70 m |
| Výška | 6,15 m |
| Plocha křídel | 130 m² |
| Hmotnost |
|
| Dostup | 4 815 m |
| Dolet | 4 055 km |
| Konvenční zbraně |
|
| Kapacita pum | 1 814 kg |
zdroj:
https://en.wikipedia.org/wiki/Bird_Innovator
https://en.wikipedia.org/wiki/Consolidated_PBY_Catalina